Ďábelské novely (Světová četba, sv. 404)

Autorem šesti brilantních próz (Karmazínová záclona, Nejkrásnější láska Dona Juana, Štěstí v zločinu, Rub karet whistové partie, Na hostině ateistů, Pomsta ženy) z r. 1874 je udivující stylista a výtečný duch Francie 19.století, blízký myšlení Baudelairovu. Rozvíjí v nich svou myšlenku, že ztělesnění zla ďábel, převtělující se do ženské podoby, zasahuje všude do lidských počínání. Představuje toto ďáblovo úsilí v obrazech spjatých rodem s romantismem i sadismem, domníval se Barbey, že každého od podobných skutků odradí. Neboť jak sám říká, ďábelskost jeho novel je pouze v tom, že jsou to "skutečné příběhy dnešní doby pokroku a tak ušlechtilé a vznešené vzdělanosti, že přijde-li někomu na mysl je napsat, má dojem, že mu je diktoval Ďábel ! ... " Přeložil Oskar Reindl.