Markýz de Fayolle

Původní nedokončená verze historického románu Markýz de Fayolle (Le Marquis de Fayolle) sama o sobě znamená v Nervalově díle závorku a vyvolává otázky. Předně: nelze ji – až na několik výjimek – poměřovat s proslulými Nervalovými texty a tématy. Uveďme hned, o jaké nápadnější výjimky jde. Georges vyčítá slečně de Fayolle, že nesplnila slib věčné lásky, následuje retrospektivní vzpomínka: jednou se na statku oba převlékli do svatebních šatů, takže vypadali jako novomanželé. Obdobná vzpomínka, kouzelný i trýznivý obraz, účinkuje také v Dcerách ohně (Sylvie) – vzkříšení minulosti, skrze něž minulost náhle proniká do přítomnosti. Jiná analogie se týká použití barev a jejích evokačních účinků v Nervalových prózách. V Markýzi de Fayolle vypravěče okouzluje i rozesmutňuje pohled na zašlé obrazy mladých žen z minulých časů. Při té příležitosti zmiňuje zelené oči, matně bílé čelo, zlatavé vlasy. V Nervalových dílech bývají základními barvami červená – barva rána a večera; zelená – mj. barva přírody, plodnosti, znovunalezeného mládí; a zlatá – heraldický symbol lásky a víry. Nerval však vnímá všechny možnosti barev; upřednostňuje odstíny, nuance, irizace, jimiž neustále sugeruje také něco jiného než popisované objekty.

Vydání: Vydalo nakladatelství AURORA, Praha 1997. Edice Světových autorů, svazek 18. Vydání první, stran 268. Původní brož, měkká vazba.

Stav knihy: Stav pěkný